Den 5: Messolongi - Heraklion

5.10.2014

Ráno přijel pan generál a odvezl mě na letiště. Cestou jsem telefonicky podal letový plán na ostrov Kythira. Připravil jsem ho tak, abych letěl přes Korinthský kanál a několik ostrovů patřících do skupiny Argo-saronických ostrovů ležících jižně od Athén. Musel jsem proto prolétávat koncovou oblast (TMA) athénského letiště a nastudovat proto jejich postupy a hlavně názvy a polohu ohlašovacích bodů. Pan generál se mě zeptal, jestli mému letadlu nevadí ten vítr, ale já jsem jen hrdě a odmítavě zavrtěl hlavou.

Hned po startu jsem pochopil, že otázka na vítr nebyla tak úplně nelogická – vítr měl asi 60 km/h a o hory kolem se rozbíjel tak, že vytvářel silnou turbulenci i rotory, které si se mnou vesele pohrávaly. Navíc jsem asi špatně uzavřel kabinu a zámek se v tom poletování otevřel. Během letu není možné kabinu zase zamknout a tak jsem raději ještě jednou rychle přistál, kabinu zacvaknul a odletěl směrem k Athénám. Ta další hodina letu byla turbulentně jednou z nejaktivnějších, jakou jsem zatím poznal. Cestou jsem nafotil most Rio-Antirion, který spojuje Peloponés s pevninou a je tak jedním ze dvou silničních mostů, které z Peloponésu odděleného Korinthským kanálem, vytvářejí poloostrov.

01.jpg 06.jpg

Ke Korinthskému kanálu jsem doletěl asi po hodině cesty nad Patraským a posléze Korinthským zálivem. Kanál je dlouhý asi 6,5 kilometru a široký pouze 21 metrů, což jej činí prakticky nepoužitelný pro současné nákladní lodě. Jeho stavba byla mnohokrát plánována již od starověku. Například římský Císař Nero sám osobně zahájil jeho stavbu. Nero však brzy zemřel a tak byla tehdy celá stavba zapomenuta. Kanál byl nakonec dostavěn až v roce 1893. Jeho využití však bylo podstatně nižší, než stavitelé předpokládali. S rostoucí velikostí lodí se pak postupně stával méně a méně použitelný, takže dnes slouží spíše jen turistickým lodím. 

První větší ostrov východně od Korithského průplavu je Aegina, která je ze dvou třetin tvořena zbytky vyhaslé sopky. Z Aeginy pochází velké množství pistáciových oříšků, kterým se tady velmi daří. Jinak je Aegina populární výletní místo pro Athéňany, kteří zde mají také hodně rekreačních vilek. Po Aegině jsem zamířil nad ostrov Poros Argo-saronické skupiny, který je od Peloponésu oddělený jen asi 200 m širokým pásem vody. Je velmi fotogenický a tak jsem nad ním hodně létal a filmoval jej. V té chvíli jsem ještě nevěděl, že moje hlavní kamera pod letadlem se zasekla a tak že moje snaha nebude odměněna. Mohu se s Vámi tedy podělit jen o pár fotek a záběry vedlejší kamery, která však byla nastavená na snímání Korinthského kanálu a mířila proto především před letadlo a nikoliv na stranu.

O nějakých 10 minut později jsem už doletěl k ostrovu Hydra, jehož jméno odráží fakt, že jsou zde prý silné vodní prameny. Ostrov sám však působí velmi suše – nemá téměř žádnou vegetaci a nejsou vidět žádné domy. Chtěl jsem původně letět ještě nad ostrov Spetses, ale viditelnost se kvůli snižující se oblačnosti a kouřmu zhoršovala a také paní dispečerka z Athén se mě už chtěla zbavit. Zamířil jsem tedy přímo na ostrov Kythira ležící pod jižním výběžkem Peloponésu. Je zajímavé, že Kythira se nepočítá mezi Argo-saronické ostrovy, ale je brána jako nejjižnější Jónský ostrov, přestože ostatní Jónské ostrovy jsou od ní hodně daleko na severu. Přistání zde bylo náročné, protože zde byl silný nárazový vítr foukající skoro kolmo na dráhu. Vše se ale zdařilo, za hodinu jsem se dal dohromady, probral letový plán s dispečerem na věži a vyrazil směrem na Krétu. Bohužel jsem musel na letiště Heraklion, protože mnou původně plánované letiště Sitia otevíralo až večer, po západu slunce. 

17.jpg 20.jpg

Let sám byl celkem bez problému, ale hodně mě znervózňovalo, že po odletu z Kythiry jsem nemohl najít nikoho, kdo by se mnou na rádiu mluvil. Z frekvencí, které jsem dostal, žádná na mé mnohokrát opakované volání neodpovídala. Zkoušel jsem to pak přes vysílačky jiných letadel, která jsem slyšel a tak jsem snad pár zpráv předal takto. Radiový signál z Kréty je totiž zřejmě omezován okolními vysokými horami a já jsem letěl v 6500 stopách, což bylo pro signál asi málo – byla to ale výška, kterou jsem dostal přidělenou, tak jsem ji nechtěl bez povolení měnit. Nakonec mi, když jsem dorazil nad západní cíp Kréty, kdosi poslal sms, jakou mám naladit frekvenci, což jsem udělal a po hodině ticha jsem se nakonec domluvil s přibližovací službou letiště Chania. Letěl jsem podle jižního pobřeží, protože na severním jsou letiště Chania a Heraklion, jejichž oblasti jsem se musel vyhnout. Počasí v okolí 2500 m vysokých hor se zásadně zhoršilo – těžké mraky a turbulentní vítr. Nejdříve jsem mraky podlétal, ale pak jsem raději vystoupal na ně, což mi také umožnilo konečně navázat spojení s přibližovací službou letiště Heraklion. Zbytek byla už celkem rutina, jen před přistáním jsem musel čekat asi 10 minut ve vzduchu u letiště, abych dal přednost několika přistávajícím dopravním letadlům. Heraklion je velmi aktivní letiště…

Na Krétě mě překvapila výška hor a rozloha celého ostrova, který je z asi 1400 řeckých ostrovů největší a má největších počet obyvatel. Ve Středozemním moři je podle velikosti na pátém místě. Trochu to tady chci v neděli obletět a pak pokračovat směrem na Rhodos. Zítra tedy podám další zprávy.

Loading...

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Stránkování

12 3 4 >
 
 
Loading...

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Stránkování

12 3 4 >